Jak správně komunikovat?

Co to vlastně komunikace je?

Komunikace je dovednost sociální inteligence. Komunikace je výměna informací.

Každý člověk používá ve své komunikaci určité naučené techniky. Patří sem verbální komunikace (slova) zahrnuta i paraverbální (jakým způsobem říkám ta slova) a neverbální komunikace (co sděluje moje tělo). Také hloubka, tón hlasu, mimika a artikulace jsou velmi důležitým ukazatelem.

Úspěšná komunikace  by měla vypadat tak, že slova, která říkám, jsou v souladu s řečí mého těla.

V průběhu našeho života se v mozku nastavuje tzv. „mentální slovník“, který se postupně formuje a mění na základě naší výchovy, ale i našich vlastních zkušeností. A zde je klíčový  moment mnohých nedorozumění.  “ Ne pro každého má  stejné slovo také stejný význam. Kromě toho nám mozek k jednomu slovu přiřadí mnoho jiných asociací.  Představte si auto. Nebo si představte korunu? Co vidíte? Zajisté bude váš popis věcí jiný než můj.
Právě proto je komunikace nejkomplikovanější právě ve vztazích zejména s partnerem či partnerkou. Už jen fakt, že mužský a ženský mozek vyhodnocuje informace trochu jinak naznačuje, že by jsme měli komunikaci věnovat více času a více pochopit souvislosti.

Původní význam slova komunikace totiž vychází z latinského výrazu „communicare“, „sdílet“ dokonce „radit se“.  Tedy při každé komunikaci, bychom měli mít na paměti skutečné sdílení, ne jen sdělování, kterému mnohdy nedáváme dostatek prostoru. A právě součástí „umění komunikace“ je bezesporu také „umění naslouchat“, na jedné straně, a na té druhé umění „vážit slova“, umění zachovat si i při vášnivé debatě chladnou hlavu, respekt a soudnost. Kolikrát neuváženě a zbrkle skočíme druhému do řeči, vybuchneme a proneseme slova, kterých pak litujeme, ale už je nemůžeme vzít zpátky.
Problémy v komunikaci jsou staré jak lidstvo samo.  Přísloví krále Šalomouna, kde se také hovoří o umění naslouchat a zdržovat se ukvapených řečí. Např. Přísloví 29:20 říká: „Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on.“ (Neboli být hloupý je nadějnější výchozí pozice, než být ukvapený mluvka.) Přísloví 10:19 nás poučuje: „Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý.“ (Neboli víc mluvit přináší větší možnost, že proneseme něco zlého a zraňujícího, zatímco slova krotí ten, kdo si je vědom jejich důsledků.) A dál se v Knize knih  dočteme:
Jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla. Poškozuje celé tělo a spaluje celý běh života, neboť je rozpalován zlobou. Lidstvo se pokouší zkrotit každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských tvorů a daří se mu to, ale jazyk žádný člověk zkrotit neumí. Je to nezvládnutelné zlo, plné smrtelného jedu. Jím dobrořečíme Bohu, jím také nadáváme lidem. Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Tak to být nemá! (dopis Jakubův)

Nevypusťte z úst žádnou jedovatost. Hleďte raději, aby vaše slova byla každému v pravou chvíli pomocí a povzbuzením. 
Pryč s tvrdostí, náladovostí a vznětlivostí. Hádky, urážky a jízlivost ať jsou vám naprosto cizí. Buďte k sobě navzájem laskaví a shovívaví. (dopis Efezkým)

Je tedy zřejmé, že umění komunikace bylo, je a bude v každé době klíčem. Pokud se naučím správně komunikovat, může být můj život spokojenější.

Dnes máme i vědecké poznatky o tom, jak náš mozek v oblasti komunikace pracuje. Mozek je v podstatě mašina na řešení dilemat. Jakmile někomu položíte otázku, jeho mozek v podstatě musí odpovědět. A je lhostejné, zda odpověď verbalizuje či nikoliv. I proto tolik potřebujeme další složky komunikace.

Zdá se, že tato potřeba vznikla z nutnosti vyrovnat se s různými situacemi a změnami. Potřebujeme umět odpovídat na dilemata, abychom se správně adaptovali. Jenže to nás stojí velké množství energie. Mozek je energeticky nejnáročnější orgán v těle a rozhodování nemá rád, protože když nenachází řešení, dostává se do stresové smyčky a jeho energetická spotřeba roste.  Z těchto důvodů jsou mnozí lidé povrchní a neradi řeší jakýkoliv problém, který se jim zrovna zdá nepříjemný.  Přitom stačí komunikačního partnera slušně  informovat o  svém stavu, momentální únavě či časovém presu.

Jak si tedy můžeme všimnout komunikace je velmi dobrým ukazatelem jací jsme.  Pokud od komunikace a problémů utíkáme může to znamenat naši sobeckost a neochotu věci řešit. Pokud komunikaci bagatelizujeme či zesměšňujeme může jít o duh arogance. Skákání do řeči může být znakem sebestřednosti. A pokud druhého dostatečně při komunikaci nevnímáme, dáváme najevo svou lhostejnost.

A jak komunikujete vy? Chcete ve své komunikaci něco změnit? Dělá vám komunikace problémy? Mnohdy za většinu našich problému může špatná či nevhodná komunikace. Chtít a umět správně komunikovat je potřeba.

Napište si o  “ Komunikační desatero“  které jsem pro vás vypracovala. Lze ho vytisknout a pověsit na viditelné místo, aby vaše slova byla každému v pravou chvíli pomocí a povzbuzením.