Dnes jsem se zaměřila na téma oslovení, které je součástí mezilidské komunikace. Všimla jsem si rozšířeného nešvaru, který zejména na sociálních sítích vede k časté neúctě i ponižování. Pojďme se nad tím zamyslet a udělat dobrý krok v tomto směru.
Obzvlášť na internetu jsme si zvykli na prapodivnou etiku. Myslím, že je to škoda. Máme pocit, že po pár olajkovaných postech, zaslaných samolepkách, srdcí a gifů můžeme druhé oslovit všelijak. Lidé si v diskuzích donce zakrátko po-tykají a úcta se krůček po krůčku vytrácí. Začarovaný kruh nepěkných urážek na sebe nenechá dlouho čekat. Mnozí z nás jsou pak svědky ponižujících virtuálních slovních přestřelek a hejtů. Mám za to, že právě jednou z příčin může být absence oslovení. Člověk člověka má brát se vším všudy i s jeho jménem. Naše jména mají smysl a každému udělá radost, když je hezky osloven. Myslím, že není vhodné na sebe jen tak halekat čáu, héj, brý den, hele ty … apod. Oslovení má kouzelnou moc, do podvědomí druhé osoby zasouvá pocit, že se o ni zajímáme a že mluvíme přímo k ní. Oslovením upevňujeme vztah i důvěru. Používejme tedy svá jména. Oslovit se můžeme vždy na začátku, tam je pozornost komunikačního partnera nejvyšší. Když se loučíte můžete jméno znovu použít, aby si dotyčný člověk zapamatoval, že jste o něj projevovali zájem.
Ani hejtování příjmením, není hezké. Věta: „Neumanová, prosím vás co to píšete za nesmysly? ,“ zní hrubě, přestože je tam slovo prosím. Nebo „Jano, smažte to“ Někteří lidé používají křestní jméno: Jestliže tuto formu v dané společnosti všichni berou jako v pořádku, tak to respektujeme. Ideální varianta ale zní: „Paní Jano, smažte to, prosím.“ Prvotní pozdrav někoho cizího na sociálních sítích může být: „Ahoj Andreo“ nebo „Ahoj Miloši“ zní to určitě lépe než neosobní čáu, brej, hele, omg dobrý, co děláš?, twl dobrej profil, apod.
Dokonce u našich bližních (manželé, děti, partneři, kolegové) vynecháváme oslovení a například v „esemskách“ píšeme plytce. Přitom naše jména vyjadřují kus naší osobnosti. A i stará známá moudrost praví: „pojmenuj vše svým jménem„. Co myslíte? Stojí za to si dělat radost a hezky se oslovovat?