Existuje legenda, která říká, že had honil světlušku, aby ji pohltil.
Světluška dělala maximum, aby unikla hadovi.
Bylo to celodenní intenzivní pronásledování. Po nějaké době se unavená a vyčerpaná světluška zastavila a řekla hadovi:
Mohu ti položit tři otázky?
Had jí řekl:
„Nejsem zvyklý odpovídat, ale protože tě stejně sním, můžeš se mě zeptat!“
„První otázka: Patřím do tvého potravinového řetězce?“ zeptala se světluška.
„Ne!“ odpověděl had.
„Druhá otázka: Udělala jsem ti něco špatného?“ řekla světluška
„Absolutně ne!“ řekl had
„Třetí otázka: Takže … proč mě chceš sníst?“
„Protože nic nevidím, jak mě oslňuješ svým světlem!“
Při různých příležitostech se můžete setkat s lidmi, kteří vás pronásledují, soudí, označí, kritizují, i když jste jim nikdy neudělali nic špatného. Naopak jste k nim byli laskaví a
otevření.
A to vše se děje proto, že stejně jako světluška vlastníte své vnitřní světlo,které některé „hady“ irituje.
Vy svítíte na svou cestu a cestu jiných, kteří chodí ve tmě. Svítíte více než ostatní, jako světluška v noci, a to je pro některé lidi obtížné snést, protože nemají to vnitřní světlo,
které vidí u vás. Oni trpí tím, že vás vidí zářit.
Jsou to lidé, kteří mnohdy žijí v zášti a nechtějí se svým životem nic udělat.
Proto buďte jako světlušky a sviťte i když to vadí těm, kteří žijí v naprosté temnotě.
„Hadi, kteří jedí světlušky, nechápou, že i potom navždy zůstanou ve tmě.“ Vy však vždy zůstanete ve Světle lásky a dobroty.