Většina mých zájemců o sdílení života se potýká s nedorozuměním mezi muži a ženami. Ze statistik víme, že každé druhé manželství se rozpadá a také víme, že spousta manželství, která se nerozvedou nebývají ideální. Mnohdy je nejeden z manželů týrán či manipulován a není schopen udělat nic, aby se zachránil. Ve skutečnosti šťastné manželství prožívá nemalá část populace. Proč? Kde je problém?
Domnívám se, že nejčastější příčinou je nepochopení rozdílů v myšlení a vědomé uznání skutečnosti, že „muži a ženy jsou dva různé živočišné druhy,“ jak tvrdí jeden z hrdinů známého českého filmu Samotáři. Možná znáte i bestseller populární knihy Johna Graye Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, kde si člověk uvědomí, že tomu tak skutečně je – aspoň ve způsobu uvažování, řešení problémů či prožívání různých situací. Mimochodem sérii těchto knih vřele doporučuji každému, kdo touží mužskou či ženskou duši lépe poznat. Je mi vlastně záhadou proč je taková tendence stírat očividné rozdíly obou pohlaví a prosazovat gender, čímž nastává ještě větší zmatek.
Asi nejviditelněji se projevují rozdíly mezi mužskou a ženskou mentalitou v mezních situacích, jako jsou hádky a vzájemné zraňování.
Rozdíly v myšlení muže a ženy jsem si vybrala z důvodu, že mě zaujal pohled žen na muže a obráceně. V rámci několika příběhů, intervencí nebo posloucháním líčení situací v různých domácnostech jsem se setkala s názory, že muži jsou nechápaví, neschopní nebo že jsou „k ničemu“. Plno žen nechápe počínání mužů v určitých situacích, a tak bych se jimi ráda zabývala. Naopak plno mužů si zase myslí, že ženy chtějí všechno hned, jsou umíněné a náročné. Ráda bych objasnila, jak moc se od sebe lišíme, ale také to, jak se k sobě máme chovat a vzájemně si pomáhat k lepšímu spolužití.
Muži jsou jiní než ženy. Ani horší, ani lepší. Prostě jiní. Ženy nedokáží to, co muži, protože byly po celou dobu historie lidstva vedeny k úplně jiným činnostem, a mužům dělá problém srovnat se se skutečností, že ženy se nikdy nebudou chovat jako oni. Rozdíl v myšlení můžeme pozorovat již v mozku muže, který funguje trošku jinak a proto se říká, že nedokáže dělat více věcí najednou. V mozku muže a ženy se nachází tzv. spojník mezi pravou a levou hemisférou. U žen je tento spojník údajně až o 30% větší než u mužů. To způsobuje, že muž dokáže udělat jen jednu věc. Jeho mozek je naprogramován tak, aby zvládal vždycky jen jednu věc a plně se na ni soustředil (Peaseovi, 1998). Např.: muž, který poslouchá zprávy, nedokáže zároveň poslouchat svoji manželku. Naproti tomu ženy díky většímu spojníku dokáží dělat více věcí najednou. Vařit, poslouchat rádio a telefonovat s kamarádkou. Bohužel i tato výhoda má své stinné stránky, a proto mnoho žen nerozezná hned pravou ruku od levé, protože používají obě hemisféry. Jistě jste zažili, že muž řekne ženě těsně před křižovatkou: „Zaboč doleva“, a žena ve spěchu zatočí doprava. Naopak ženy nechápou, že muž, který řídí, se dokáže soustředit jen na řízení. Chtěly by si s mužem povídat, pro ně to přece není problém a nakonec se hodně diví, když muž v rámci rozhovoru s ženou zabloudí nebo mine jednu odbočku.
Dalším rozdílem je hladina hormonů v těle. V minulém zamyšlení „Žena není muž“ jsme si připomněli cyklus ženy a jak je důležité tento fakt respektovat. U mužů jde především o testosteron. Čím víc je testosteronu, tím víc je muž agresivnější, sexuálně zdatnější a dominantnější než ostatní.Testosteron, který je význačný pro muže, je hormon úspěchu, výsledků a soupeření. Proto se na základních školách kluci perou, zatímco holky probírají nakupování a hodnotí kluky.
Další věc, co muž chce a potřebuje, je věc, kterou ženy nedokáží moc pochopit nebo popřípadě ani chápat nechtějí. „Muž se musí chovat jako král, třebaže se jako král vždycky nechová.“ (Harvey) Požaduje po ženě, aby ho měla ráda a chovala k němu přiměřenou úctu. Chce ženu ochraňovat, a pokud bude žena pořád říkat: „Já to
zvládnu sama“ nebo „nepotřebuji pomoci“, muž si pak připadá bezcenný. Přál by si takovou ženu, která k němu bude vzhlížet a bude si ho vážit jako svého „krále“ Muž si totiž potřebuje dokázat, že vše zvládne sám, a proto se nesmíme divit, když občas zabloudí v autě a nastane situace, kdy se „muž snaží najít cestu podle mapy. Kdyby muž zastavil a ptal se na cestu, přiznal by ze svého pohledu porážku, což je něco, co muž dbalý své pověsti za žádnou cenu neudělá. Hodně žen takovou vlastnost mužů nazývají ješitností, ale neřekla bych, že to je to pravé slovo. Muž si prostě jen potřebuje dokázat, že je lepší než jeho konkurence. Chce dokázat ženě, že se na něj může kdykoliv spolehnout. Bohužel hodně žen se nesmíří i s myšlenkou, že by měly muži podstrojovat a vychvalovat ho. Žel, zde je kámen úrazu. Dnes už si mnoho žen vystačí samo, nepotřebují řidiče, který by je odvezl do města, umí řídit samy. Nepotřebují, aby jim muž něco opravil, stačí chvíle trpělivosti a technické zdatnosti, a klidně se bez muže obejdou. Takhle bych mohla vyjmenovávat spoustu věcí, které ženy dnes již dokáží dělat samy. Ale pak se takové ženy cítí samy. A není divu, když všechny muže odeženou jen proto, že nedokáží muži říci, jak je úžasný, protože to považuji za mužskou ješitnost a hrdost a tu přece nebudou podporovat. Samy však očekávají obletování a plnění umíněných přání.
Pokud se tedy spravedlivě zamyslíme nad svým vnímáním opačného pohlaví, jistě každý najde místečko, které by mohl vylepšit. Více zkoumat naše rozdíly a alespoň trochu je akceptovat je určitě dobrým krokem jak pracovat na spokojeném partnerství, lásce a souznění.