Jelikož jsem dost překvapená, jaké zkušenosti mají lidé z internetových seznamek, dovolím si vše trochu shrnout.
Snad nám tato má úvaha pomůže vnímat druhé lidi více empaticky s úctou a respektem.
Pokud si dobře vzpomínám, než přišel virtuální svět, žili jsme v realitě. Bylo naprosto normální seznámit se reálně běžně v životě, zejména na pracovišti ve škole nebo v obchodě.
Vzpomínám dokonce, jak jsem jezdila do práce autobusem nebo metrem a většinou jsem potkávala stejné lidi.
No, jasně většina z nás stíhala stejnou linku ve stejnou dobu. Než přijel bus, byl prostor sledovat okolí, prohodit pár slov s kamarádkou, usmát se na sympatického kluka …. a tak jsme se i seznamovali. Řekla bych – bylo to příjemné pokukování po ostatních, tu a tam nějakej flirtík. Rozhodně nikdo nikoho druhý den nežádal o ruku a neběžel na radnici. Nebyl to žádný vztah či chození, nějakou dobu trvalo než jiskra přeskočila. Dokonce i na pracovišti uběhl nějaký čas, než jsme si vlastně všimli, že kolega, kolegyně nebo slečna z kantýny je nám sympatická. Proto si myslím, že i dnes není třeba obávat se z počátku přátelství. Co na tom, že si muž nebo žena dopisuje s nejedním člověkem? Proč se bránit přátelství? A pokud korespondece ustane, nedojde ani k osobnímu setkání, je nutné se z toho hroutit? Nejspíš jsme druhou stranu neuzaujali nebo jsme o sobě prozradili něco co odradilo. Například: špatná gramatika, absence oslovení, protiřečení, hulváctví či sprostota …
Pokud nám byl tenkrát za časů bez internetu někdo sympatický nastala fáze dobývaní, kterou (dle konzervativních norem) zastává muž. I ženy dokázaly chlapa „klofnout“ a odtáhnout si ho po čase na radnici.
Vy muži jste ženy jednoduše oslovovali, flirtovali s námi, troufli jste si nás pozvat do kina, na kávu ….
Pokud jsme prohodily oči v sloup či ve vší slušnosti odmítly, jelo se dál a nikdo nic nehrotil. Prostě bylo jasné, že zájem není. A dnes? Mám pocit, že pohodnost u PC nás natolik otupila, že už tupější být nemůžeme. Každý čeká kdo koho osloví jako první. Egoisticky se naparujeme falešným dojmem jací jsme esa, když nás někdo olajkuje a pošle srdce. Nadruhou stranu ti co žádné laiky nedostanou upadají do deprese a stávají se z nich hejtři, chudáčci a sebelítostivé trosky.
Moudřejší chlapi, kteří pochopili rozdíl v myšlení a co znamená PMS, měli situaci pod kontrolou. Ti se jen tak odbýt nenechali. Byli trpěliví, vnímaví a po čase si dala říci i slečna, která se mnohdy tvářila na pozvání jako kakabus. Proč to nejde dnes? To už nemáme žádnou fantazii a kreativitu jak se zvednout od PC a jít se potkat?
Takže jak to tedy je?
Dnes nám naše předpojatost, lenost a domýšlivost brání být „normální“ . A my se divíme: „proč seznamování po internetu nefunguje…“ ?
Přitom stačí tak málo. Osobně věřím, že když odstarníme některé zlozvyky a nebudeme uvažovat ….
předpojatě: tento profil nemá fotku – takže je tam strašák, uf tento fotku má, ale tak krásný být nemůže, určitě to je filtr nebo fake.
s předsudky: má napsáno, že je konzervativní – co to je, nevim, ale je to divný. Hhmm, nemá děti, to je taky divný…
s domýšlivostí: profil se tváří chytře – bude mě poučovat, strohý profil – moc obyčejný – to bude nuda …
překrucovat fakta: zaujatí lidé mívají sklon překrucovat, nesprávně vysvětlovat, nebo dokonce přehlížet fakta, která jsou v rozporu s jejich předpojatými názory.“
tvořit iluze: mám svou představu jak druhého „chci“ vidět a vnímám ho bludně…a sám o sobě smýšlím taky v nepravdě.
A mohla bych pokračovat, co vše jsme si dnes vytvořili za bariéry a zabijáky, ať už z pohodlnosti, hlouposti, nevědomosti nebo okolnostmi této doby. Proto si myslím, že je určitě přijatelnější z počátku vyměnit pár řádků a následně si zavolat a domluvit setkání, kde si osobně můžeme popovídat a věci vyjasnit. Vyvozovat však z jediné schůzky závěr, pokud nedorazila na schůzku smradlavá nevychovaná obluda mi také nepřijde správné. Domnívám se, že je skutečně lepší vytvořit pár pevných přátelství a poznat nové lidi a teprve čas ukáže zda-li si v našem věku porozumíme i v partnerském vztahu. Je důležité uvědomit si, že nám není dvacet a růžové brýle jsme měli dávno odložit. Mnozí máme špatnou zkušenost a otevíráme se vážným vztahům pomaleji. Mnozí jsou ještě zranění. Proto je příznivější nechat si čas a prostor na vzájemné poznávání.
Přeji všem dostatek času a moudrosti ke snaze tvořit přátelství bez pokrytectví a přetvářky. Vždyť konec-konců je to naše vizitka, jakým způsobem s druhým jednám, jak ho oslovím, co si o něm myslím, jestli dodržím slib a slovo. Jestli příjdu na smluvenou schůzku. To vše je totiž v reálu „můj profil osobnosti“ .
A jak jde seznamování vám? Jakou máte zkušenost? Pokud si v seznamování nevíte rady nebo máte pocit, že nic nefunguje, kontaktujte mě. Zkusíme se společně zamyslet kde je zakopaný pes.