Další noc ve stanu ⛺, byla v pohodě až na zanzare, to jsou místní komáři. Strašně slabě pištěj. Mě a Samuela si doslova zamilovali a hrozně nás poštípali. Mě pištění až tak nevadilo, mám skvělé špunty do uší, ale to svědění po pichnutí bylo nesnesitelné. Děti spaly jako dudek. .
Kolem 7. hodiny ráno opět v klidu a nenápadně vše balíme a odcházíme na snídani. Ochutnáváme místní kávu croisanty, které jsou plněné vším na co si vzpomenete.
Těšíme se do místního křesťanského sboru, doufáme, že bude otevřený.
První nás vítá paní Marie s dědou. Hned se vyptává a zajímá odkud jsme. Postupně přicházejí další. Zdejší setkání začíná v 9.30 h. Je moc milé si zazpívat a radovat se s lidmi, kteří přišli rozjímat o životě a děkovat Bohu.
Po oznameních jdem studovat a diskutovat v kolečku. Diskuze ač nerozumíme je interaktivní. Mnozí přidávají své pohledy a myšlenky. Je to fajn.
Následuje kázání, modlitby a písně.
Je nám představen sbor a přichází sestra Anna dcera babičky Marie, která nás první uvítala. Jsme pozváni na mangare – jídlo. S radostí děkujeme, těšíme se že poznáme místní zvyky a obyčeje.
Také je nám nabídnuta možnost zázemí ve zdejším sboru. Je to moc milé a musíme přiznat, že jsme vděční. Není nad to mít zázemí a určitou jistotou.
Po obědě nastává skutečná siesta, všichni si po jídle najdou svůj gauč a odpočívají. A to tak, že si skutečně na pár hodin zdřímnou. Jsme povzbuzovaní, také si schrupnout. Dlouho to netrvá a děti spí hned jako dudek. My s Annou jdem odpočívat do obýváku. Nohy na horu a … Siesta.
Kolem 18. hodiny večer se jedeme podívat k Anně na krásnou zahradu, kde pěstuje všechny ty dobroty, které jsme ochutnali.
Je to skvělý zážitek, vidět růst plody, které u nás nerostou. Zejména fiky a olivy.
Je večer a Anna nás veze do sboru. Společně s pastorem Danielem nám ukazují naše zázemí. Těšíme se na první noc v klidné božím zázemí ?.
Děkujeme.