Báseň od Vaška Soukupa, který vyjádřil potěšení z webu dobrykrok. Podobné říkačky rád skládá i při procházce s pejskem. Velice mě těší jeho talent a věřím, že jeho poezie obahatí naše myšlenky. Sám ke své básní píše toto:
Napsáno jako přání mé a poznání moje, že vše co druhému způsobíš, jako by jsi sám sobě způsobil. A vše co druhému dlužen zůstaneš, jako by jsi sám sobě dlužil!!
Vašku děkuji za Tebe. Jen tak dál, poezie není nikdy dost …
Stále ještě
S rozvahou starých tažných ptáků
co šetří síly pro návrat,
tak i já píšu tyto řádky
s vědomím nálezů a ztrát
Píšu je ve dne, v noci, z rána,
připraven dávat víc než brát,
s pocitem polykačů ohně,
že není radno s ohněm hrát.
Stále však mohu ještě v klidu
zakrýt si oči, tiše snít,
že tobě budu každý večer
před spaním z naší knihy číst.
Stále si můžu tajně doufat
že marnost není nad marnost,
že u snídaně vyznáme si,
navzájem odu na radost.
Stále však mužu také zemřít,
podotknout, že jsem dosud žil
však nejsem slaboch, co se trápí
opovržením chudých víl.
Však
Otázku kladu marným dámám,
co pyšně loví v oblacích
jen jedna cesta je ta pravá
znají-li délku její, směr a cíl?